Dnes, 2. ledna 2002 se uzavřela historie jednoho z nejvýznamnějších a nejznámějších deníků, který od roku 1907 postupně vycházel pod názvy České slovo (1907-1945), Svobodné slovo (1945-1995), opět České slovo (1996-2001) a nakonec Pražské slovo (2001). Druhým lednem se Pražské slovo spojilo s Večerníkem Praha. Připomeňme si historii i nedávnou současnost tohoto deníku, zvláště v souvislosti s Jaroslavem Foglarem, který s uvedeným deníkem spolupracoval téměř až do své smrti.
Historie v datech České slovo vycházelo v letech 1907 – 38 jako ústřední orgán Československé strany národně socialistické (mimo 1914-18, kdy bylo úřžedně zastaveno) v letech 1939 – 1945 jako list Národního souručenství, 1945 – 1948 jako Svobodné slovo – opět jako orgán Československé strany národně sociálistické, v letech 1948 – 1991 deník československé strany socialistické. Od r. 1991 vydávala až do r. 1998 tento deník Melantrich a.s. V té ovšem měli majoritu zástupci Československé strany socialistické i jejího nástupce Liberální strany národně sociální. Vzhledem k tomu, že se uvedená strana značně zadlužila, byla donucena Svbobodné slovo prodat. Soutěž vyhrála firma N-tisk. Foglarovský exkurs Aktivní spolupráci s Českým slovem zahájil mladý Jaroslav Foglar již ve 20. letech. Od té doby mu zde byly občasně tištěny povídky podepsané pod různými pseudonymy (Dug Savigan, Jestřáb…) a některé příběhy z pozdějšího Tábora smůly. V roce 1934 vyšly na stránkách Slovíčka příběhy Hochů od Bobří řeky (4.3.1934 – 14.10.1934). O čtyři roky později zde vyšla na pokračování Historie Svorné sedmy (5.6.1938 – 16.10.1938). Doba okupace i změněné poměry po roce 1945 a zvláště 1948 znemožnily na stránkách Slova Jestřábovi publikovat. A tak s jeho velmi občasnými články se zde setkáváme až v druhé polovině 60. let a zvláště v 70. a 80. letech, kdy jej do Slovíčka doslova protlačil externí redaktor této rubriky (jinak též dětský spisovatel) Svatopluk Hrnčíř. Ta doba byla pro Jestřába vysloveně pohnutá, dveře všech československých nakladatelství mu zůstala zamčená na dvanáctero západů, a tak Slovíčko (spolu s dětskou přílohou Lidové demokracie, kde působil na poč. 70. let foglarovec Jiří Stegbauer), ano především Slovíčko, bylo jedinou možností, kde Jestřáb mohl publikovat. V letech 1970 – 1973 tak zde mohly vyjít Příběhy Rychlých šípů (Rychlé šípy v próze). Nebo namátkou – později – ještě v tvrdě normalizačním „předperestrojkovém“ roce 1984 mohly vyjít ve Slovíčku články: 28.1. 1984 Nyam, nejlepší ze všech 26. 5. 1984 Dvě hry z Kroniky Ztracené stopy 7. 7. 1984 Rady zálesáka 21. 7. 1984 Sluneční konzerva 11. 8. 1984 Pečeme pod kotlíkem Otiskování jednotlivých kapitol Kroniky Ztracené stopy pokračovalo až do roku 1986. Spolupráce s redakcí Svobodného slova pokračovala i později, takže zde mohl vyjít v roce 1988 kreslený seriál Modrá rokle, o rok později Ztracený kamarád a již ve změněných svobodných poměrech v roce 1990 Jeskyně Saturn (v sobotní příloze Svobodného slova). Snad s odchodem Sv. Hrnčíře byla spolupráce ukončena. Deník se J. Foglarovi věnoval především pří jeho významných jubileích (1992) nebo v případě vydání nové knihy (1994) formou informace či rozhovoru se spisovatelem. Svoji úlohu sehrál v tomto směru i novinář a foglarovec a tehdy manažer a. s. Melantrich Mgr. Slavomil Janov, který 14. prosince 1994 inicioval na půdě vydavatele Slova dopolední „Mattiné“, kdy byl Jaroslavu Foglarovi předán dluh 33 haléřů z výhry za knihu Přístav volá (právě po 60 letech) formou symbolické koruny. Další spolupráci tak zahajuje se Svobodným slovem Jaroslav Foglar v roce 1994, kdy je mu umožněno vždy jednou týdně (zpravidla v pondělí) na 5. straně vydání publikovat příspěvek – obvykle ve formě vzpomínky na určitou událost ze svého života. První zde vyšel 3.10.1994. Často zde Jestřáb použil i něco ze svého „Života v poklusu“, jindy ovšem přišel s příhodou dosud nikdy nezveřejněnou (a mě nyní mrzí, že jsem ony příspěvky pravidelně nečetl a nevystřihoval – poz. aut.). V psaní těchto příspěvků pokračoval i během svého pobytu v nemocnici, až do 6. května 1996, kdy mu zde vyšel poslední příspěvek. Pak došlo k celkové změně koncepce Slova (viz níže) a Jestřáb ostatně přestal pravidelně psát i vzhledem k svému zdravotnímu stavu. Vyšlo přes kolem stovky pokračování. Tím se jeho spoupráce se Slovem definitivně ukončila a vlastně – symbolicky – tam, kde i začala, tak skončila jeho spisovatelská dráha. A jaké byly osudy deníku pak? (Následuje nefoglarovské povídání vhodné zejména pro amatérské a profesionální novináře): Vše spěje ke krachu Nejprve došlo k přejmenování Svobodného slova na České (Moravské) Slovo a určité změně grafiky. Uvedenou změnu sice avizovala mohutná reklamní kampaň (zejména v televizi), ovšem s rozporuplným úspěchem. Slovo se nadále nejvíce prodávalo v Praze a větších městech, než na vesnici, náklad se pohyboval kolem 80-90 tisíc. Od roku 1998 už byl obsah Slova totožný (s výjimkou názvu, grafiky a názvů některých rubrik) s dalším českým deníkem, totiž Zemskými novinami, tedy od té doby, kdy Slovo odkoupila společnost NTisk. Uvedené spojení bylo prvním impulsem k zániku Slova ale i Zemských novin, protože vydavatel se snažil co nejvíce ušetřit na redakci, a tak propustil většinu redaktorů a z deníku zmizely oblíbené rubriky. Náklad zejména Českého slova vytrvale klesal. Oba deníky pak získala vydavatelská skupina Mittel-Rheinische Verlagsgeselschaft Koblenz (MRV), která je počátkem r. 2001 prodala vydavatelství Vltava-Labe-Press. Toto vydavatelství buduje od r. 1991 (kdy zakoupilo Jihočeskou Pravdu) na území Česka síť regionálních deníků Bohemia, a tak není divu, že ihned po převzetí začalo s „úpravami“ a slučováním obou deníků s Deníky Bohemia. „Vydavatel patrně chtěl na poslední chvíli zachránit Slovo, jehož prodaný náklad klesnul až na 40 tisíc výtisků. Zemské noviny se držely těsně nad hranicí 90 tisíc prodaných výtisků denně,“ říká mediální odborník Jan Potůček. Fůze vrcholí Na podzim r. 2001 se objevily na internetových stránkách věnujících se českým médiím články typu „Tak nám zase zrušili deník Slovo. Definitivně?“ „Majitelé zasazují deníku Slovo jednu ránu za druhou.“ 7. září 2001 totiž vydavatel Vltava – Labe – Press (jinak člen vydavatelské skupiny Passauer Neue Presse) spojil Slovo se svojí sítí regionálních deníků Bohemia. Do společného celostátního deníku s regionálními mutacemi zařadil i Zemské noviny (původně Zemědělské noviny vycházející od r. 1945). V Praze začal vycházet místo Zemských novin a Českého Slova nový deník Pražské Slovo, ten byl ale totožný s Deníky Bohemia a nutno říci, že jeho náklad klesal vydání od vydání, snad i proto, že vydavatel poněkud pozapomněl na propagaci nového deníku. Možná to ovšem byl jeho záměr. (?) Každopádně k 2. lednu 2002 jej sloučil s Večerníkem Praha (Večerní Praha – deník původně Městského výboru KSČ cca od r. 1959 do r. 1990 //pozoruhodný tím, že vycházel skutečně navečer až kolem 15.-16. hod.//, pak jej koupil podnikatel Fidelis Schléé, přejmenoval na Večerník Praha. Od něj pak v druhé polovině 90. let jej odkoupila Vltava – Labe – Press a postupně zařadila do své vydavatelské skupiny a způvodního večerníku udělala ranník). Tak se završila historie jednoho z deníků, s nímž po dlouhá léta Jaroslav Foglar s nelíčenou radostí spolupracoval.