Z archivu

Málo známé či téměř neznámé období – Jestřábovy srpny v 50. letech, po návratech z tábora, popisuje článek „Podkrkonoší – krajina odpočinku. Kde pobýval Jaroslav Foglar po táborech?“ v 4. čísle nezávislého zpravodaje čs. skautů a skautek Čin z roku 2000. Tento čas, kdy již nebyl v redakci Vpředu a ještě nenastoupil do dalšího zaměstnání, trávil Jestřáb se svojí maminkou v Návarově v Podkrkonoší u říčky Kamenice na letním bytě. Věnoval se zde klasickým rodinným povinnostem, nákupům, výletům, besedám s letní společností, sběru a zavařování ovoce a …

Před deseti lety, dne 27. dubna 1994 obdržel Jaroslav Foglar titul „Čestný občan hlavního města Prahy“ v Brožíkově síni Staroměstské

Právě před deseti lety, 7. března 1994 ve 20.20 hod. na programu ČT1 měla premiéru první epizoda seriálu Pomalé šípy – Setkání po letech. Scénář seriálu vytvořilo trio Jiří Papoušek, Vlastimil Venclík a Jiří Šebánek. Autoři se zpočátku netajili tím, že chtějí zpracovat osudy Rychlých šípů po více než padesáti letech. Narazili ale na odmítnutí Jaroslava Foglara, který prohlásil, že Rychlé šípy nikdy nezestárnou. A tak jim nezbývalo natočit osudy party kamarádů, která si na slavnou chlapeckou pětici v dětství jenom hrála. Režie se ujali Jiří Papoušek a Vlastimil Venclík, za kamerou šestidílného seriálu stál Petr Polák. V seriálu, který odmítl nejen Jaroslav Foglar, ale i kritika, si zahrály herecké legendy, např. pro Josefa Beka to byla

Člen pražské pobočky SPJF a dlouholetý Jestřábův spolupracovník Ivan Vápenka připomenul vzpomínkovou obálkou (s pamětním lístečkem) odeslanou z Městského divadla v Mostě, že dne 2. února 2004 uplynulo přesně 13 let od premiéry hry tamního divadla Rychlé šípy a Záhada hlavolamu. Šlo o vůbec první divadelní nastudování nějaké foglarovky po Sametové revoluci. Premiéře byl přítomen i samotný Jestřáb a dle pozdějších reakcí se mu představení líbilo. Není divu tedy, že jsme tehdy hltali

Dědeček automobil je půvabná komedie o romantické lásce, provoněné benzinem. Český film z dob počátků motorismu byl natočený v roce 1956 podle stejnojmenné knihy Adolfa Branalda.
Pro foglarovské badatele je zajímavé, že v dnes již neexistujícím domě, který je zachován alespoň v tomto filmu, pracoval Jaroslav Foglar.
Film uvede

Společně s klubofoglarovskovontskojunáckým časopisem DRUŽINA budeme postupně vzpomínat na události ve Foglarovském světě, které se udály právě před deseti lety. Časopis Družina byl svým způsobem jedním z předchůdců dnešního Bohouška, stejně jako později

Život přináší náhody. Včera jsem se setkal se svým dlouholetým známým, který se zajímá o městskou hromadnou dopravu. A jak šla řeč, najednou mimochodem povídal: „To jednou, když jsem dělal ve vozovně v Motole, přišel za námi Jaroslav Foglar. Mohlo to být tak v roce 1972 – 1973, měli jsme jako poslední v Praze ještě ty staré vozy, jezdili jsme devítku a osmnáctku. S nadšením si je prohlížel. Na staré tramvaje vůbec rád vzpomínal, ale o jejich historii přehled moc neměl.“ Seděli jsme zrovna v autobuse, známý jel pouze jednu zastávku, ale stačil mi ještě říct: „To víš, jaké tramvaje jezdily v tom filmu Záhada hlavolamu?“ Samozřejmě, že jsem nevěděl, jen jsem připomenul,

Dnes, 7. ledna před 70 lety se ve vesničce Hamry nedaleko Prostějova narodil dlouholetý obdivovatel díla Jaroslava Foglara a současně jeho největší znalec i sběratel Zdeněk Pírek – Mirek. Jeho otec pracoval jako lesní dělník, matka zůstala v domácnosti. Rodina se díky otcovu zaměstnání často stěhovala. Do školy začal chodit v Soběsukách, do měšťanské školy potom v Plumlově.

O tom, že Jaroslav Foglar s chutí a rád vyprávěl strašidelné příběhy

„ Pěknou tradicí se staly knižní večery, které pořádá Arbesovo knihkupectví v klubu U bílého koníčka na Staroměstském náměstí. V pořadech o knihách a autorech zde hostují významní spisovatelé, překladatelé, výtvarníci, fotografové a herci.“