K desátému výročí táborů s Bobří stopou uvádím opis mého deníku, který jsem si na táboře u říčky Libochůvky nedaleko Říkonína vedl. Pro osvětlení – Sdružení přátel Jaroslava Foglara mělo v letech 1991 – 1993 rubriku v televizním pořadu OÁZA brněnské české televize. Zde informovalo o své činnosti a zejména organizovalo pro děti korespondenční vědomostní a znalostní soutěž s Bobří stopou. Této soutěže
jsem se měl možnost účastnit a nakonec jsem byl vybrán k účasti na uvedeném táboře… Své zážitky popisuji od příchodu na Hlavní nádraží v Brně, kde měli všichni účastníci tábora sraz. Nejdříve se nic nedělo. Pak nás někdo zkontroloval a odešli jsme na čtvrté nástupiště. Za chvíli jsme odjeli motoráčkem směrem z Brna. Asi po 30 minutách jsme vystoupili na minizastávce Dolní Loučky. Bylo úmorné vedro a šli jsme do prudkého kopce. Nejdříve jsme si mysleli, že nás Sharp a Jestřáb vodí za nos, ale když jsme ušli 2 km přešla naše radost nad tímto zjištěním v únavu nad vedrem. Prošli jsme jedním táborem, který byl pravděpodobně dříve ROH. Prošli jsme další louku a znovu do kopce. Úmorné vedro pokračovalo. Naštěstí jsme vešli do lesa. Přešli jsme bažiny a stanuli na místě mezi stromy, kde stál srub, vzadu byla rozložena dvě týpí. Trochu jsme si odpočinuli a vydali se pro vodu a potraviny. Přišli jsme do perfektního tábora (skautského). Tam jsme natočili vodu a někdo šel s vodou do tábora a já s Jirkou (Kocourem) a Sharpem a Jestřábem šli za Samem. Tam jsme nabrali potraviny, dali je do krosny a pomalu je odnesli do tábora. Potom jsme se najedli z našich zásob a sekali dřevo na pagodu, kterou jsme měli zapálit, až přijde Delfín. Pak jsme začali stavět týpí. Velké týpí jsme dostavili až za tmy. K večeři jsme si opekli vuřty. Potom se zařizovalo týpí a nakonec jsme se sešli u ohně před srubem, kde jsme se představili a Sharp s Jestřábem nám povídali o SPJF i celkově o táboře. Zahrálo se pár písní. Šli jsme spát kolem 12. hodiny večer. (pozn. po deseti letech – pagodu jsme nezapálili, protože Delfín nedorazil)