Kreslený seriál Modrá pětka o příhodách vodácké pionýrské družiny začal vycházet v prvním čísle čtrnáctideníku (později měsíčníku) Pionýrská stezka. To bylo 3. 1. 1971, takže Modrá pětka právě tento měsíc slaví třiatřicáté narozeniny. S předstihem však oprášila lodě a pádla a ke svým dávným čtenářům i novým zájemcům se vydala ve dvou knižních (téměř)souborných vydáních – v roce 2000 vyšla Modrá pětka na stezce dobrodružství a v roce 2003 Modrá pětka za Zlatou peřejí a jiné příběhy. Seriál původně vycházel nepřetržitě od ledna 1971 do srpna 1990 (do zániku Pionýrské stezky, po listopadu 1989 už jen Stezky) a drží tak ve své kategorii rekord v délce životnosti. Jedním ze dvou spoluautorů scénáře k seriálu je Jiří Hromádko, kromě jiného dlouholetý rozhlasový pracovník vysílání pro děti, kterému jsme u příležitosti modropěťáckého výročí položili několik otázek:
– Jirko, jak si mají čtenáři „rozšifrovat“ jméno J. B . Kamil spojené se seriálem? – J. B. Kamil je pseudonym vytvořený z koncovek křestních jmen obou autorů námětů a scénářů (Jir-ka Hromádko a Bohu-mil Kolář). A pak už jsme k tomu „příjmení“ přidali jen vlastní iniciály. – A proč jste s Bohumilem Kolářem nepsali pod svými jmény? – Moje jméno nebylo v rozhlase kvůli srpnovému (1968 – po vstupu cizích armád na území Československa – pozn. red. pro mladší ročníky) vysílání košer, kamarád Ouš (taky Míla Kolář) v rozhlase dál pracoval, neprospělo by mu to. A navíc časopis Pionýrská stezka, jakýsi pokračovatel Junáka (kde jsem předtím s Marko Čermákem dělal seriál Družina čápů pod skautskou přezdívkou Nemo), kde Modrá pětka začala vycházet, tehdy vydávala Ústřední rada Pionýrské organizace SSM a vazby kádrováků byly těsné… – Modrá pětka je vlastně taková vodácká parta. Je to jen náhoda, že dostala do vínku lásku k řekám a vodnímu živlu vůbec? – Není to náhoda, Marko Čermák i já jsme byli (a jsme) vodáci a kamarád se rád přizpůsobil. – Městečka Hradec, Týn … řeka Modrava … hrad Klábrštejn – mají tato místa modropěťáckých příhod nějakou předlohu, najdou pátrači někde jejich skutečnost? – Ta místa jsou takovou syntézou dojmů z vodáckých a trempských putování a fantazie, která vykouzlí ideální krajinu pro děj. – A co předobraz třeba dvojčat Hanky a Evy, Čajíčka a dalších modropěťáků? Žili – byli? – Předobrazy hrdinů přímo nejsou, opět jde o směs typů z toulek s dětmi, pouze křestní jména dvojčat jsme vybrali podle manželek. – Ačkoliv Modrá pětka byla pionýrskou družinou, přesto měl seriál občas v průběhu let v Pionýrské stezce namále a mohl být zastaven. Co na něm vadilo? – Pionýrská družina to byla z nouze, jinak to nešlo, to byla podmínka. Přesto při občasném ještě silnějším „ztuhnutí“ režimu vadila. Asi proto, že připomínala a podporovala foglarovské myšlenky, až na přikázaná sem-tam místa byla apolitická a jaksi nadčasová. A svou roli sehrálo samozřejmě i to, že šlo o „komiks“, jeden ze symbolů „imperialistické kultury“… – Zůstaly ještě nějaké příhody Modré pětky nezpracovány? Uvažuješ o dalších pokračováních seriálu? – Příhod Modré pětky jsou (bez čtyř) tři stovky seriálových stránek, skoro všechny jsem zařadil do obou knižních výběrů. Těch několik, které zbyly, má buď zmíněná místa nařízená úřady a ta by teď působila trapně, anebo jsou prostě hloupé – byli jsme dost mladí, to se stává, že? O pokračování seriálu neuvažuji, kamarád Kolář už přece nežije, nebylo by to fér. Jiná věc je vrátit se k hrdinům v nějaké beletrizované podobě, to nevylučuji. – V roce 1991 vyšlo první a poslední číslo komiksového časopisu Robinson s tvým novým seriálem Robinsoni. Časopis však dále nepokračoval. Nevyjde tento seriál někde jinde? – Časopis Robinson měl velké ambice, ale přišel tehdy první velký cenový šok (tzv. vnitřní směnitelnost koruny), a vydavatel neměl šanci, druhé číslo zůstalo rozpracované. Robinsoni proto asi už nevyjdou… – Ve svém rozhlasovém působení pro děti – donedávna v bývalém Rádiu na polštář, konkrétně v pondělním Touláčku, nyní v obnoveném Dominu v Českém rozhlase 2 stanici Praha, často zařazuješ jako četbu na pokračování foglarovky. Jaký je tvůj vztah k Jaroslavu Foglarovi? – Nechci používat velká slova, ale myšlenky z díla Jaroslava Foglara mi pronikly do všech pórů. Občas za to sklízím od povrchních a konzumně založených lidí (i v rozhlase) posměch – ale nevadí mi, lituji ty lidi, protože nevědí, o čem mluví a o co přicházejí. Foglarovská romantika, Stínadla, Alvarez i to další mi pomáhá lépe snášet všední a často ne právě růžové dny. A pomáhá mi i v tvorbě. – Díky za odpovědi. Máš na závěr nějaký vzkaz, přání pro čtenáře Bohouška, pro příznivce dobrodružství, romantiky a přírody? – Nejlépe to vyjadřuje Tapinův závěr Alvareze: i v životě když se nedaří, je třeba začít znova, nikdy se nevzdávat – a jak zpívá Spirituál kvintet: Jednou budem dál. 
Související články: Připravuje se nejrozsáhlejší výstava Marko Čermáka z 20. listopadu 2003 Modrá pětka podruhé pokřtěna z 7. června 2003 Modrá pětka v Luxoru z 20. května 2003 Letošní Svět knihy přeje přátelům dobrodružství a foglarovcům z 24. března 2003 Na knižním veletrhu čekejme mnohá překvapení! z 24. března 2003 ZPRAVODAJ 2/00 z 8. září 2000