Heč, už jsou mi dva roky!
Tak tedy dnešním dnem – 30. srpnem jsou to dva roky, co jsem se objevil na světové pavučině. Za tu dobu jsem zveřejnil řadu informací, novinek – je to už přes čtyři stovky článků. Mým hybným motorem je
Měsíc: Srpen 2002
Bohoušek slavil 2. narozeniny
Přesně dva roky již Bohoušek naslouchá i žvaní, sbírá aktuality i probírá archivy, pátrá, podílí se na akcích, soutěžích, setkáních…, ale i fotografuje, natáčí obrázky i zvuky a snaží se technicky ošetřit ty archivní (fotografií se v dohledné době dočkáme vícero, posledně jmenované – obrázky, zvuky vč. archivních – v malinkých ukázkách také občas zařadíme). To vše z oblasti širokého Foglarovského světa – dávného i ryze dnešního.
Při 1. narozeninách počítadlo sdělovalo 8 800, nyní – o rok později 37 000. Snad za většinou z těchto „čísel“ můžeme doufat v alespoň trochu spokojené čtenáře.
Aby tomu bylo i nadále, si společně s vámi přejí Bohouškové
Milan Lebeda – Alpín, Petr Molka – Best a Tomáš Hromádka – Krizmen
Vzduchoplavec Steve Fossett členem Světového skautského výboru
Tisková zpráva Junáka – svazu skautů a skautek ČR
Od 15. do 20. července se v řecké Soluni uskutečnila 36 Světová konference Světové organizace skautského hnutí (World Organization of the Scout Movement). Při této příležitosti bylo uděleno nejvyšší světové skautské vyznamenání prvnímu Čechovi – Dr. Jiřímu Navrátilovi, místostarostovi Junáka.
Sluneční zátoka v novém průvodci Vysočinou
V nejnovějším již 5. svazku z řady průvodců Nakladatelství Lidové noviny „Výlety – Po hezkých a zajímavých místech Čech, Moravy a Slezska“ tentokrát s podtitulem „Vysočina“ je i kapitola „Stvořidla na Bobří řece Sázavě“, která se věnuje také Sluneční zátoce.
Zajímavé články v magazínu Comics server
Tento článek vám nabízí přímé odkazy na pár zajímavých článků na adrese www.comics.cz, mj. i na recenzi seriálu Jeskyně Saturn.
Tak tady sedím…
a do tmy tiše hledím. Že by mi bylo obzvlášť veselo, říci se nedá, ikdyž kdo chce, za vším Rychlé šípy hledá. Že se říká, „plantážníku“ vím já přec, ač zdá se, ano, vypadá to jako klec. Není to klec kovová, ani žádná věc fórová. A tak tu sedím a přemýšlím, jak Jestřáb s plnicím perem svým. Ne z Kajetánky to není, vždyť to místo, na kterém sedím pro mnohé foglarovce upadlo v zapomnění. A přec tu sedím a ťukám do počítače řádky tyto, jsem unaven, jsou povodně, zvládneme to!
Tábor s Bobří stopou – 16. srpna 1992
Probudili jsme se do teplého jitra. Sbalili rychle věci a sundali týpí, uschovali tyče pro další použití. Kolem 11. odjel Delfín s Valdou ///Valda = Škoda 100/// do Brna. Byl ještě oficiální nástup, kde se ukončil tábor a sundala se vlajka. V 10 hod. byl oběd – topinky. Jestřáb zůstal a ještě uklízel a my šli rychle na vlak do Říkonína. Jestřáb ho nestihl. Na nádraží bylo strašně lidu. V Brně jsme se rozprchli do všech koutů republiky. Po deseti letech
Když velká voda řádí…
Pražský Herold 6,7 (20. září 1997)
Když velká voda řádí…
V průběhu měsíce července zasáhla východní Čechy a Moravu kalamita, která však rozhodně nebyla v naší historii první. O tom by mohly vyprávět zažloutlé stránky prastarých kronik. A nebyla to záležitost venkovských vísek a městeček!
Tábor s Bobří stopou – 15. srpna 1992 (předposlední den)
Dnes byla dřevařská rozcvička. Rozřezali a rozsekali jsme dřevo pro kuchyni. To jsme měli původně dělat po celý den. K snídani byla bílá káva a rohlík s džemem. Po snídani jsme dostali zbytek mapy, která nás měla vést za odkazem Moudrého vlka. Měli jsme tedy patřičný náskok od ostatních družin. Šipka ukazovala k lávce na řece Libochůvce. Tam máme hledat další zprávu. Šel s námi Delfín, který vše dokumentoval fotoaparátem. Bohužel jsme se špatně zorientovali, a tak jsme šli k druhé lávce do Říkonína. Pak jsme si to uvědomili a šli zpět cestou necestou – po skalách a zvratech. Po našem příchodu jsme našli Šipky jak usilovně hledají. Někteří z nás se vrhli obětavě do vody, ale já ne. Po chvíli Šipky nalézají zprávu zespoda psanou na prkna lávky a za chvíli se vydali úprkem na západ. Nepříjemně se začínají přibližovat Letáčkovci. „Západně 500 metrů na horním konci louky najdete sosnu, která skrývá další zprávu.“
Pražské povodně
Když jsme koncem 80. let minulého století shromažďovali údaje o nyní tolikrát zmiňované ničivé stoleté povodni v Praze z 4. září 1890, když jsme si potom v roce 1990 tento zářijový den připomněli v okolí Anenského náměstí u řady cedulek označujících tehdejší hladinu rozvodněné Vltavy, když jsme před několika lety pro pražský zpravodaj pro děti a mládež „Pražský Herold“ připravovali rozsáhlý článek o této historické události, nikdy by nás ani v nejbujnějším snu nenapadlo, že někdy kromě dobových fotografií budeme moci spatřit vodu na vlastní oči v místech nejneočekávanějších.