Devadesát let Vyzvědačů

Před devadesáti lety – 15. prosince 1929 – byla neděle. Silně pršelo, přesto se tenkrát odpoledne u skautského domova na pražském Petrském nábřeží sešlo kolem padesáti skautů z několika oddílů. Píšťalka mladého muže, kterého chlapci oslovovali Jestřábe, vyslala signál. To proto, aby mohla v ulicích a uličkách staré Prahy začít hra Vyzvědači.
Hra, která se v pražské Dvojce – Hoších od Bobří řeky, od té doby hraje každoročně novými a novými generacemi členů. Hra, kterou Jaroslav Foglar, podle vlastních slov, dokud ho nemoc neupoutala na lůžko, nikdy nevynechal. (Autor těchto řádků byl přítomen tomu, kdy ještě v roce 1994, čtyři roky před úmrtím, se J. Foglar živě zajímal o průběh hry, např. z místa širokého rozhledu – na Betlémském náměstí.) Hra, podle které se už uskutečnily za celé ty tři čtvrtě století další pravděpodobně stovky her více či méně podobných – v nejrůznějších městech a městečkách.
Herní území bylo toho roku, na rozdíl od všech let následujících až do současnosti, odlišné – tvořily jej ulice Dlouhá třída, Elišky Krásnohorské, Dušní, Jánské náměstí, Hradební, Řásnovka, Na Františku.

Jakousi předpremiérou Vyzvědačů byla první oddílová oddílová hra v uličkách Zákon proti zločinu uskutečněná 10. listopadu téhož roku na Letné.
O té Jestřáb později napsal: „Hra mně vnukla myšlenku vymyslet ještě větší, složitější a s větším počtem hráčů!“
Podařilo se mu to dokonale…

První dva obrazové materiály jsou reprodukovány z kroniky pražské Dvojky z období 1927-1930.
Třetí pochází z 2. čísla oddílového časopisu Čigoligo z 22. 12. 1929.
Originály dokumentů jsou uloženy v Literárním archivu Památníku národního písemnictví.

(S využitím textu „Vyzvědačům je sedmdesát pět let, do důchodu se však rozhodně stále ještě nechystají“ zveřejněném na Bohouškovi 15. 12. 2004.)