Jaké foglarovky jsou v současnosti k dostání
Bez ohledu na to, že na letošní rok má nakladatelství Olympia zařazeno v edičním plánu jen velmi málo foglarovek, ti, kteří ještě Sebrané spisy Jaroslava Foglara nemají dokompletované, nemusejí ztrácet úplně hlavu. Rovněž ti, kteří Jestřábovo dílo teprve objeví, mají zatím šanci v současnosti získat dost titulů. Pokud neuspějete u svého knihkupce, je samozřejmě možné obrátit se přímo na nakladatelství Olympia. Co všechno je v současnosti možno zakoupit:
Leckterý ze čtenářů – příznivců tajemných křivolakých stínadelských uliček, plácků a zákoutí, dokáže zpaměti převyprávět historii žlutého kvítku. Toho kvítku, kterým Vontové zasypali rakev Roberta Komoura zemřelého na následky zranění v jedné z nesčetných vontských bitev. Z tohoto kvítku pak vznikl odznak všech Vontů – žlutý špendlík. Co symbolizuje, to se dovídáme nejobsáhleji v závěrečné kapitole Foglarova románu Stínadla se bouří.
My – chceme – di-vad-lo!!!, skandovalo dívčí i chlapecké obecenstvo, když tenkrát v sobotu o 5. hod. odpoledne hrály Rychlé šípy ve své klubovně napínavý cestovatelský kus a čekalo se, než si Rychlonožka přilepí vousy a trochu se oblékne. I ten, kdo tam na představení nebyl osobně, ví moc dobře, jak to všechno v plném slova smyslu d_o_p_a_d_l_o.
Tábory ve Sluneční zátoce a okolí, které zde pořádala Pražská Dvojka respektive 34. oddíl Praha.
„Třináctka se kdysi v oddílovém dávnověku stala jakýmsi posvátným číslem. Tužek u oznamovatele visívalo třináct, nástup měl být proveden do třinácti vteřin, na táboře se veliké přízni těšila třináctá noc…“
Přesně dva roky již Bohoušek naslouchá i žvaní, sbírá aktuality i probírá archivy, pátrá, podílí se na akcích, soutěžích, setkáních…, ale i fotografuje, natáčí obrázky i zvuky a snaží se technicky ošetřit ty archivní (fotografií se v dohledné době dočkáme vícero, posledně jmenované – obrázky, zvuky vč. archivních – v malinkých ukázkách také občas zařadíme). To vše z oblasti širokého Foglarovského světa – dávného i ryze dnešního.
Když jsme koncem 80. let minulého století shromažďovali údaje o nyní tolikrát zmiňované ničivé stoleté povodni v Praze z 4. září 1890, když jsme si potom v roce 1990 tento zářijový den připomněli v okolí Anenského náměstí u řady cedulek označujících tehdejší hladinu rozvodněné Vltavy, když jsme před několika lety pro pražský zpravodaj pro děti a mládež „Pražský Herold“ připravovali rozsáhlý článek o této historické události, nikdy by nás ani v nejbujnějším snu nenapadlo, že někdy kromě dobových fotografií budeme moci spatřit vodu na vlastní oči v místech nejneočekávanějších.