Dívčí Vontská Organizace posílá vzkaz
„Stará zvonice strašidelně ční do temného nebe. Stoupám po jejích dřevěných schodech a vzduchem se rozléhá zlověstný skřípot. Mými kroky se rozvířil stoletý prach, snad celé roky se poklidně snášející na vše okolo. Pohlcuje mne tma a vlastní myšlenky o tom, co se tady dříve odehrálo. Možná se to již nikdy nikdo nedozví, možná to někdo vyhrabe ze stoletého prachu zapomnění. Někdo, kdo…“