Články podle Koko

Drahý Franci,

Jak šťasten jsem, že navštívil jsem opět Prahu a zjistil, že Myšlenka jest uložena. Uvěřiti jsem nemohl, spatřiv naše nástupce. Já navrácen byl k době naší éry. Vzpomeniv na zákon „Kdo spatří hlavy kočičí potřísněné krví spravedlivou, ví jakým směrem se ubírati“.

V uličkách jsme měli spoustu vlastních názvů, ať už uliček, nebo domů a průchodů. Některým se tak říkalo již když jsem do uliček přišel, některé jsme vymysleli sami, některé jsme obnovili. Jedním z těch míst byl i Strašidelný dům. Byl opravdu strašidelný tak, jak se na Strašidelný dům slušelo a patřilo. Vlézt do něj ve dne nebylo nic tak odvážného. Ovšem v podzimní večery, kdy tma v uličkách byla již v brzké odpoledne, zvedal se vítr, nebo byla dokonce ještě bouřka, to bylo opravdu jen pro odvážné. Pak návštěva Strašidelného domu stála za to. Průvan, který mlátil dveřmi a okny, vrzání pantů, kvílení meluzíny a neuvěřitelná hra světel. Ani samotné lezení do Strašidelného domu nebylo lehké. Byla tam sice vrata, ale na ně bylo vidět z blízkého náměstíčka.