„Tleskačův mistr „E M“ – Mažňák zaplatil draze svou touhou užívat ovoce práce svého učně. Když ve sklepení zrušeného kostela spadl do bahnité vody, spolkl několik doušků této otrávené hnijící tekutiny. Nakazil se tak nevyléčitelnou nemocí, k r y s í
ž l o u t e n k o u, kterou roznášejí vodní krysy. Jed rozleptal jeho krev a stoupal až do mozku, aniž by bylo pomoci.“ Zná medicína krysí žloutenku?
Tehdy před mnoha a mnoha lety zvonily v Praze zvony naposledy. Lidé se se svými zvony s pláčem loučili. Druhý den přišli vojáci, zvony strhli a odvezli k roztavení. Zvonovina – jinak slitina mědi a cínu – byla vhodným materiálem pro výrobu zbraní. Od těch dob pražští vontové ale i pátrači a další společenství vzpomínají různým způsobem dávné památky.
Až půjdete 27. září Prahou nebo i jiným městem a uslyšíte v podvečerním tichu Dunivou Kateřinu nebo Zlatou Svatou, zastavte se na chvíli a smekněte. Vzpomeňte dávné
Vždycky mě fascinovaly Jestřábovy nápady, zkušenosti a praktické záležitosti, o kterých Jaroslav foglar jako dlouholetý skautský vedoucí se zmiňoval ve svých článcích ale i knížkách. Jeho zálesácký dort – i další laskominy – to mě vždy přitahovalo a chtěl jsem vždy ty recepty a nápady využít v praxi. Nedávno na setkání vedení pražské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara se ukázalo, že zdaleka nejsem jediný. Vášnivá diskuse se rozproudila zejména kolem zálesáckého žaludového dortu. Recept na tuto pochutinu se poprvé
a do tmy tiše hledím. Že by mi bylo obzvlášť veselo, říci se nedá, ikdyž kdo chce, za vším Rychlé šípy hledá. Že se říká, „plantážníku“ vím já přec, ač zdá se, ano, vypadá to jako klec. Není to klec kovová, ani žádná věc fórová. A tak tu sedím a přemýšlím, jak Jestřáb s plnicím perem svým. Ne z Kajetánky to není, vždyť to místo, na kterém sedím pro mnohé foglarovce upadlo v zapomnění. A přec tu sedím a ťukám do počítače řádky tyto, jsem unaven, jsou povodně, zvládneme to!
Probudili jsme se do teplého jitra. Sbalili rychle věci a sundali týpí, uschovali tyče pro další použití. Kolem 11. odjel Delfín s Valdou ///Valda = Škoda 100/// do Brna. Byl ještě oficiální nástup, kde se ukončil tábor a sundala se vlajka. V 10 hod. byl oběd – topinky. Jestřáb zůstal a ještě uklízel a my šli rychle na vlak do Říkonína. Jestřáb ho nestihl. Na nádraží bylo strašně lidu. V Brně jsme se rozprchli do všech koutů republiky. Po deseti letech
Pražský Herold 6,7 (20. září 1997)
Když velká voda řádí…
V průběhu měsíce července zasáhla východní Čechy a Moravu kalamita, která však rozhodně nebyla v naší historii první. O tom by mohly vyprávět zažloutlé stránky prastarých kronik. A nebyla to záležitost venkovských vísek a městeček!
Dnes byla dřevařská rozcvička. Rozřezali a rozsekali jsme dřevo pro kuchyni. To jsme měli původně dělat po celý den. K snídani byla bílá káva a rohlík s džemem. Po snídani jsme dostali zbytek mapy, která nás měla vést za odkazem Moudrého vlka. Měli jsme tedy patřičný náskok od ostatních družin. Šipka ukazovala k lávce na řece Libochůvce. Tam máme hledat další zprávu. Šel s námi Delfín, který vše dokumentoval fotoaparátem. Bohužel jsme se špatně zorientovali, a tak jsme šli k druhé lávce do Říkonína. Pak jsme si to uvědomili a šli zpět cestou necestou – po skalách a zvratech. Po našem příchodu jsme našli Šipky jak usilovně hledají. Někteří z nás se vrhli obětavě do vody, ale já ne. Po chvíli Šipky nalézají zprávu zespoda psanou na prkna lávky a za chvíli se vydali úprkem na západ. Nepříjemně se začínají přibližovat Letáčkovci. „Západně 500 metrů na horním konci louky najdete sosnu, která skrývá další zprávu.“
Dnes ve 2.00 hod. jsem měl hlídku. Rozcvička byla jasná (viz včerejší hra s lístky). Za lísteček jeden bod, za špendlík dva. Pořadí 1. Vlci (167 bodů, 2. Letky (166 bodů ! ), 3. Šipky (147 bodů). Po snídani (rohlík, marmeláda, máslo, čaj) se dělaly Sachemovy úkoly. Náš včerejší úkol byl udělat
Dnes měl Delfín rozcvičku – a pořádně nás protáhl. K snídani byly knedlíky s vejci, rohlík a čaj. Pak šli Letáčci mýt nádobí, my slaňovat do týpí a Šipky šli na „indiánskoíu stezku“. Přišli nějací pionýři. Když odešli, šli jsme na stezku my. Šli jsme udolími zdejšího potok, až neuvěřitelně krásnými a zelenými, plnými různých chat a campů. Sem tam nás čekaly otázky s indiánskou tematikou. Končilo to u rybníka, kde se koupeme. Tam ve stavidlu byla kachna, která nemohla vzlétnout, byla tam uvězněna. Vraceli jsme se stejnou cestou a sbírali otázky.
Dnešní rozcvička byla velice zajímavá. Šli jsme sbírat fazole a kukuřici ze včerejší „střelecké stezky“ Tyto rozcvičky jsou započítávány do celotáborovky (1. Šipky, 2. Letka 3. Vlci). pak se čekalo na lidi z Českého svazu ochránců přírody, a proto jsme byli v táboře a dělali do celotáborovky výrobky pro tábor. K obědu byly špagety.
Copyright © 2025 | WordPress šablona od MH Themes