Krabička poslední záchrany slouží i po sedmdesáti letech
Krabičku poslední záchrany ve svém oddíle Dvojka zavedl Jaroslav Foglar – Jestřáb a poprvé ji popsal v 6. čísle 1. ročníku Malého hlasatele vyšlém 12. 10. 1935.
Během téměř sedmi desetiletí se KPZ lavinovitě rozšířila do dětských oddílů a klubů a leckde je součástí „povinné výbavy“ jednotlivců.
Od časů prvního popisu vybavení v Malém hlasateli a koneckonců i v pozdější Kronice Ztracené stopy se ledasco změnilo a vybavení malé plechové krabičky je třeba přizpůsobit potřebám naší doby.
Zkusím se vyjádřit ke každé „maličkosti“ z Jestřábova seznamu a doplnit o několik, dle mého názoru, také potřebných věciček.