Tábor s Bobří stopou – 15. srpna 1992 (předposlední den)
Dnes byla dřevařská rozcvička. Rozřezali a rozsekali jsme dřevo pro kuchyni. To jsme měli původně dělat po celý den. K snídani byla bílá káva a rohlík s džemem. Po snídani jsme dostali zbytek mapy, která nás měla vést za odkazem Moudrého vlka. Měli jsme tedy patřičný náskok od ostatních družin. Šipka ukazovala k lávce na řece Libochůvce. Tam máme hledat další zprávu. Šel s námi Delfín, který vše dokumentoval fotoaparátem. Bohužel jsme se špatně zorientovali, a tak jsme šli k druhé lávce do Říkonína. Pak jsme si to uvědomili a šli zpět cestou necestou – po skalách a zvratech. Po našem příchodu jsme našli Šipky jak usilovně hledají. Někteří z nás se vrhli obětavě do vody, ale já ne. Po chvíli Šipky nalézají zprávu zespoda psanou na prkna lávky a za chvíli se vydali úprkem na západ. Nepříjemně se začínají přibližovat Letáčkovci. „Západně 500 metrů na horním konci louky najdete sosnu, která skrývá další zprávu.“
Když jsme koncem 80. let minulého století shromažďovali údaje o nyní tolikrát zmiňované ničivé stoleté povodni v Praze z 4. září 1890, když jsme si potom v roce 1990 tento zářijový den připomněli v okolí Anenského náměstí u řady cedulek označujících tehdejší hladinu rozvodněné Vltavy, když jsme před několika lety pro pražský zpravodaj pro děti a mládež „Pražský Herold“ připravovali rozsáhlý článek o této historické události, nikdy by nás ani v nejbujnějším snu nenapadlo, že někdy kromě dobových fotografií budeme moci spatřit vodu na vlastní oči v místech nejneočekávanějších.