Bohousek

Odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra se problematikou dodržování práv dětí v kontextu z kriminalitou zabývá od samého počátku své existence – tedy od roku 1996. Od té doby zpracoval několik vládních materiálů a podpořil tisíce projektů směřujících k problematice prevence kriminality dětí a mladistvých a trestné činnosti páchané na nich. Z tohoto pohledu za nejextrémnější, mimo vraždy samozřejmě, lze považovat trestnou činnost známou pod pojmem komerční sexuální zneužívání dětí. V této souvislosti byly zpracovány již dva koncepční materiály…

Mé aktivity jsou asi dostatečně známé, protože se nevyhýbám možnosti publikování. Přesto ale tedy aspoň pár dalších řádek k pojednání Foglar a já.

S Jestřábovým fenoménem jsem se poprvé setkal v roce 1965, ve svých třinácti letech, s plněním bobříků pak o rok později. Správně – souvisí to s s obnoveným vydáváním jeho knížek. Jakmile jsem tohoto spisovatele „objevil“, nebylo tehdy už tak těžké začít si vypůjčovat jeho knihy od těch šťastných kamarádů, kteří je doma díky svým otcům a dědečkům měli. „Chata v Jezerní kotlině“ mě úplně očarovala – dodnes ji považuji za nejlepší dílo Jestřába. Tato knížka mě velmi ovlivnila.

Sotva jsem se jako dítě naučil číst, potkal jsem se po výtečných knihách Ferdy mravence a poněkud dementním časopisem Srdíčko s něčím, co pak na dlouhá desetiletí poznamenalo můj život. Kamarád mi půjčil svůj poklad a jak jsem pak zjistil, sledoval tím jasný cíl: chtěl si mě napsat do úvodního listu této knihy jako kamráda, se kterým loví bobříky. A tím je tedy ujasněno, že to byli Foglarovi „Hoši od Bobří řeky“, kteří mi měli trochu pozměnit dětský i pozdnější svět. Že je to bible každého správného kluka, jsem tehdy ještě nevěděl,