Šťoura

Bohoušek svým čtenářům přináší exkluzívně první názory diváků z premiéry divadelního představení Rychlé šípy aneb Kam se poděli gentlemani? v brněnském divadle Radost 12. dubna 2003. Bohoušek se ve foyer divadla ptal – Jaké jsou Tvoje první pocity z představení?

Brněnská městská část Cejl dýchá svojí atmosférou periferní čtvrti uprostřed velkoměsta. Devastované domy, chudoba, objekt obří teplárny, problémy s romskou komunitou, herny, zastavárny na každém kroku. A uprostřed nové, moderní a krásné divadlo. Divadlo v jehož názvu je RADOST. Divadlo pro děti. Včera se zde konala premiéra divadelního kusu Vlastimila Pešky (a Jaroslava Foglara) RYCHLÉ ŠÍPY aneb Kam se poděli gentlemani. Diváka zaujme

Panádlová polívka. Něco tajemně neznámého. Něco, v čem ani Rychlé šípy neměly jasno, něco, čím se navzájem strašily, „něco velmi odporného, nechutného, co se prostě nedá jíst“.
Náš věrný čtenář vzpomene si dozajista, že jsme se v rámci badatelských aktivit této oblasti věnovali poprvé v našem článku „Je panádlová polívka něco velmi odporného? Aneb Co Rychlé šípy nikdy nejedly“ 3. října 2001. Arciť je panádlová polívka jedním z ústředních témat první kapitoly Tajemství Velkého Vonta, zůstala pohříchu stranou našeho dalšího bádání pod vlivem událostí jiných.
O to radostněji přijali jsme vylíčení panádlové polívky od slovutného novináře a spisovatele pana Ignáta Herrmanna:

V kterém románu Jaroslava Foglara lze nalézt v podobě přezdívky či civilního jména současného českého prezidenta a zároveň jednoho z možných jeho nástupců?
Tak jsme se premiérově ptali při Vzpomínání na Jestřába v Památníku národního písemnictví v říjnu loňského roku.
Během měsíců se karty řádně zamíchaly, a tak onen možný nástupce už dnešním kandidátem není – a název románu jste si jednoduše přečetli hned v titulku.
Ale o které postavy se tedy jedná?
Stačí si nalistovat

Bude mít Praha ulici pojmenovanou po svém rodáku a čestném občanovi Jaroslavu Foglarovi?
Nejspíš ano, už nějaký čas se podnikají konkrétní kroky – nyní se bude rozhodovat o tom, zda pojmenování ulice bude v podobě „Foglarova“ nebo „Jaroslava Foglara“.
A kde by tato ulice měla být? Nikde jinde, než na území městské části Praha 13 (!ta foglarovská třináctka!), v nové zástavbě rodinných domků směřujících od ulice Rotavské k Prokopskému respektive Dalejskému údolí – místu desítek výprav Jestřábova oddílu.
Zlí jazykové tvrdí, že někteří členové pražské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara chtějí tamní sídliště Velká Ohrada přejmenovat na Šmejkalova ohrada, ale tomu nevěří snad ani Štětináčova Eulálie.
Nejčerstvějším krokem směřujícím k pojmenování
ulice

Parafrází na název nejnovějšího filmu pro mládež (všichni dospělí – běžte se na něj podívat, ať víte, čím dnešní -náctiletí žijí) připomínám fakt, který poslední dobou se stává stále viditelnějším: Foglarovky začínají číst především holky, dívky a slečny. Dřívější doména všech pánů kluků dnes už mnohým nic neříká. Sám jsem se s tím setkal na pedagogické praxi, když jsem se zeptal

ale mnozí se o této akci ani nedozvěděli. Bohoušek by rád informoval své čtenáře o Stínadelském srazu, o honbě za Ježkem v kleci i dalších aktivitách, leč organizátoři nás nekontaktovali, a tak jenom z dokumentačních a kronikářských důvodů zapisujeme, že dnes o

„Tleskačův mistr „E M“ – Mažňák zaplatil draze svou touhou užívat ovoce práce svého učně. Když ve sklepení zrušeného kostela spadl do bahnité vody, spolkl několik doušků této otrávené hnijící tekutiny. Nakazil se tak nevyléčitelnou nemocí, k r y s í
ž l o u t e n k o u, kterou roznášejí vodní krysy. Jed rozleptal jeho krev a stoupal až do mozku, aniž by bylo pomoci.“ Zná medicína krysí žloutenku?

Vždycky mě fascinovaly Jestřábovy nápady, zkušenosti a praktické záležitosti, o kterých Jaroslav foglar jako dlouholetý skautský vedoucí se zmiňoval ve svých článcích ale i knížkách. Jeho zálesácký dort – i další laskominy – to mě vždy přitahovalo a chtěl jsem vždy ty recepty a nápady využít v praxi. Nedávno na setkání vedení pražské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara se ukázalo, že zdaleka nejsem jediný. Vášnivá diskuse se rozproudila zejména kolem zálesáckého žaludového dortu. Recept na tuto pochutinu se poprvé

„Třináctka se kdysi v oddílovém dávnověku stala jakýmsi posvátným číslem. Tužek u oznamovatele visívalo třináct, nástup měl být proveden do třinácti vteřin, na táboře se veliké přízni těšila třináctá noc…“
z Členské knížky Dvojky

Jestřábovo oblíbené „magické“ číslo třináct nacházíme jak v oddíle, tak v tvorbě, dokonce i v širším foglarovském světě.