Šťoura

Čtvrté pokračování tohoto miniseriálu vám přináší další várku větších či menších chybiček v kreslených Rychlých šípech. Takže jejich příběhy opět můžete vytáhnout z knihovny a vše si překontrolovat:

Iste si každý z vás všimol nejaké nezhody v foglarovskej trilógii Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta. Väčšinou sú to iba maličkosti, no je tu aj jedna podstatná chyba, ktorá mi, pravdu povediac, trochu kazí dojem. Poďme sa na ňu spoločne pozrieť!

Tentokrát to jsou opravdu drobnosti, kterých si asi málokdo všiml (zejména ta v příběhu RŠ na pokraji záhad). Nicméně sáhněte do knihovny pro Rychlé šípy a posuďte sami:

Na Pražském Hradě se udělovala státní vyznamenání při příležitosti 83. výročí vzniku Československa. Snad již tradičně nebyla Medaile Za zásluhy udělena spisovateli Jaroslavu Foglarovi…

Jsem mezi kamarády považován za znalce kreslených příběhů RŠ. Přiznám se, že zas tak dobrý nejsem, ale málokdy se podaří někomu mne nachytat. Spíše už kamarádi vyhledávají detaily. Dcera mého kamaráda ze Slovenska mne však zaskočila nejvíc. Je fakt, že když jsem nevěděl a ona prozradila, ve kterém příběhu se odpověd nachází, již jsem si vzpomněl, ale schválně…ve kterém příběhu RŠ mluví postava slovensky ?
Tak dumejte…

Někdy na přelomu září a října začíná třetí stínadelský příběh Tajemství Velkého Vonta. Rychlé šípy při nedělní výpravě odcházejí z tábořiště U tří borovic a při Rychlonožkově přemlouvání klubovního psa Kuliferdy k odchodu a špičkování členů klubu o tom, u koho se Kuliferda má lépe, Červenáček s Jindrou Hojerem Rychlonožkovi vrážejí: „Ale panádlovou polívkou ho nekrmíme jako ty, když je u tebe!!“
„Zmíněná panádlová polévka bylo pomyslné jídlo, o kterém nikdo sice nevěděl, z čeho se vaří a jak chutná“, uvádí v první kapitole Tajemství Velkého Vonta Jaroslav Foglar, „ale každý si pod tím názvem představoval něco velmi odporného, nechutného, co se prostě nedá jíst –a nejvíce jí škádlili Rychlonožku. Jindra tvrdil, že se polévka vaří z plesnivých chlebových kůrek, ale nevěděl to jistě…“
– Máte našetřeny plesnivé chlebové kůrky? – Je panádlová polívka něco velmi odporného, nechutného, co se prostě nedá jíst?! – Měl pravdu Jindra Hojer?!
Dozvíte se dále v článku!!!

Dřevěná napodobenina ježka v kleci, která se objevuje v příbězích RŠ a ježek v kleci (č. 102) a RŠ objevují psí hřbitov (č. 103), se opravdu vyráběla. Za 4 koruny ji v Mladém hlasateli nabízela Letecká prodejna K. Moučky v Praze – Vinohradech. Ježek se dal z klece vyjímat, rozšroubovat už ovšem ne. Vzhledem k výrobnímu materiálu – dřevo a špejle – je dnes tento model už velmi vzácný. Tuto informaci jsem převzal z publikace Foglarovské odznaky, kterou sestavil Ivan Vápenka a v roce 1994 ji vydalo nakladatelství Tramp. Příběh RŠ v podzemí (č. 11) se dočkal svého času jednoho negativního ohlasu. Jaroslav Foglar o tom píše ve svém životopise Život v poklusu v kapitole Dramatické situace:

Pro nejvěrnější příznivce SPJF vydává předseda Sdružení přátel Jaroslava Foglara Dr. Miloš Vraspír (Bobr) Informační servis. Zajímavá a netradiční tiskovina má ohlas asi u padesátky čtenářů v celé republice.

Ve 4. obrázku příběhu RŠ přijímají nováčka (č. 65) je nad výkladem obchodu v pozadí nápis JAN FIŠER a pod tím HOKYNÁŘ. Podobnost se jménem kreslíře Jana Fischera asi nebude čistě náhodná.
V 1. obrázku posledního řádku příběhu RŠ ničí knihu kouzel (č. 90) je zase v pozadí nedokončený ESTŘÁB – tedy JESTŘÁB, což byla skautská přezdívka Jaroslava Foglara.