Z archivu

17. října 1964 Dneškem počínaje nese náš oddíl jméno Hoši od Bobří řeky. Celý zápis a zdůvodnění Jaroslava Foglara – Jestřába…

Leckterý ze čtenářů – příznivců tajemných křivolakých stínadelských uliček, plácků a zákoutí, dokáže zpaměti převyprávět historii žlutého kvítku. Toho kvítku, kterým Vontové zasypali rakev Roberta Komoura zemřelého na následky zranění v jedné z nesčetných vontských bitev. Z tohoto kvítku pak vznikl odznak všech Vontů – žlutý špendlík. Co symbolizuje, to se dovídáme nejobsáhleji v závěrečné kapitole Foglarova románu Stínadla se bouří.
Žlutý kvítek se však později přenesl z klop knižních hrdinů i na obleky živých chlapců a děvčat. To když Jaroslav Foglar, jako redaktor poválečného časopisu Vpřed, zavedl odznak žlutého kvítku pro všechny čtenáře …

Probudili jsme se do teplého jitra. Sbalili rychle věci a sundali týpí, uschovali tyče pro další použití. Kolem 11. odjel Delfín s Valdou ///Valda = Škoda 100/// do Brna. Byl ještě oficiální nástup, kde se ukončil tábor a sundala se vlajka. V 10 hod. byl oběd – topinky. Jestřáb zůstal a ještě uklízel a my šli rychle na vlak do Říkonína. Jestřáb ho nestihl. Na nádraží bylo strašně lidu. V Brně jsme se rozprchli do všech koutů republiky. Po deseti letech

Pražský Herold 6,7 (20. září 1997)

Když velká voda řádí…
V průběhu měsíce července zasáhla východní Čechy a Moravu kalamita, která však rozhodně nebyla v naší historii první. O tom by mohly vyprávět zažloutlé stránky prastarých kronik. A nebyla to záležitost venkovských vísek a městeček!

Dnes byla dřevařská rozcvička. Rozřezali a rozsekali jsme dřevo pro kuchyni. To jsme měli původně dělat po celý den. K snídani byla bílá káva a rohlík s džemem. Po snídani jsme dostali zbytek mapy, která nás měla vést za odkazem Moudrého vlka. Měli jsme tedy patřičný náskok od ostatních družin. Šipka ukazovala k lávce na řece Libochůvce. Tam máme hledat další zprávu. Šel s námi Delfín, který vše dokumentoval fotoaparátem. Bohužel jsme se špatně zorientovali, a tak jsme šli k druhé lávce do Říkonína. Pak jsme si to uvědomili a šli zpět cestou necestou – po skalách a zvratech. Po našem příchodu jsme našli Šipky jak usilovně hledají. Někteří z nás se vrhli obětavě do vody, ale já ne. Po chvíli Šipky nalézají zprávu zespoda psanou na prkna lávky a za chvíli se vydali úprkem na západ. Nepříjemně se začínají přibližovat Letáčkovci. „Západně 500 metrů na horním konci louky najdete sosnu, která skrývá další zprávu.“

Když jsme koncem 80. let minulého století shromažďovali údaje o nyní tolikrát zmiňované ničivé stoleté povodni v Praze z 4. září 1890, když jsme si potom v roce 1990 tento zářijový den připomněli v okolí Anenského náměstí u řady cedulek označujících tehdejší hladinu rozvodněné Vltavy, když jsme před několika lety pro pražský zpravodaj pro děti a mládež „Pražský Herold“ připravovali rozsáhlý článek o této historické události, nikdy by nás ani v nejbujnějším snu nenapadlo, že někdy kromě dobových fotografií budeme moci spatřit vodu na vlastní oči v místech nejneočekávanějších.

Dnes ve 2.00 hod. jsem měl hlídku. Rozcvička byla jasná (viz včerejší hra s lístky). Za lísteček jeden bod, za špendlík dva. Pořadí 1. Vlci (167 bodů, 2. Letky (166 bodů ! ), 3. Šipky (147 bodů). Po snídani (rohlík, marmeláda, máslo, čaj) se dělaly Sachemovy úkoly. Náš včerejší úkol byl udělat

Dnes měl Delfín rozcvičku – a pořádně nás protáhl. K snídani byly knedlíky s vejci, rohlík a čaj. Pak šli Letáčci mýt nádobí, my slaňovat do týpí a Šipky šli na „indiánskoíu stezku“. Přišli nějací pionýři. Když odešli, šli jsme na stezku my. Šli jsme udolími zdejšího potok, až neuvěřitelně krásnými a zelenými, plnými různých chat a campů. Sem tam nás čekaly otázky s indiánskou tematikou. Končilo to u rybníka, kde se koupeme. Tam ve stavidlu byla kachna, která nemohla vzlétnout, byla tam uvězněna. Vraceli jsme se stejnou cestou a sbírali otázky.

Dnešní rozcvička byla velice zajímavá. Šli jsme sbírat fazole a kukuřici ze včerejší „střelecké stezky“ Tyto rozcvičky jsou započítávány do celotáborovky (1. Šipky, 2. Letka 3. Vlci). pak se čekalo na lidi z Českého svazu ochránců přírody, a proto jsme byli v táboře a dělali do celotáborovky výrobky pro tábor. K obědu byly špagety.

Probudili jsme se do pochmurného jitra. Dnes byla rozcvička. Byla FOGLAROVSKÁ. Běhali jsme na za Jestřábem a Sharpem a zodpověděli-li jsme správně otázku na fogl. téma, měli jsme bod. Když ne, museli jsme běžet zpět se za družinou poradit. Byli jsme druzí. Na „střeleckou stezku“ jsme šli poslední. Ostatní po stezce