Z archivu

Probudili jsme se vstříc jasnému nebi. Rozcvička nebyla, místo ní se šlo do Rájeckého Jestřebí na nákup. Koupily se potraviny, hlavně mléko. Ihned po návratu se začalo řezat dřevo na pagodu. Kolem 9.15 přijeli z televize. Začali hned točit. Rychlonožka lasuje, řezáme dřevo, táborák atp. Televize nám zhatila plány. Sice tu měli kamery SONY, ale nic moc. Dělali jsme taky Setonův hrnec z vepřové plece. vykopala se jáma,

Probudili jsme se v 8.30 hod. K snídani byl rohlík s marmeládou a čaj. Když jsem se myl, přišel k nám Delfín s krosnou. Delfín nás pak učil lasovat. Pak se šel hrát lakros a soft. Po hrách jsme se opět pokoušeli lasovat. Moc nám to nešlo, a tak jsme šli do tábora. Delfín nás proto seznámil s mapou. Brambory, které jsme ráno naškrábali, byly k obědu spolu s landčmítem. Potom jsme se znovu pustili do lasování. Polední klid zde na tomto táboře není, protože stále někdo něco dělá. Potom byla táborová hra.

K desátému výročí táborů s Bobří stopou uvádím opis mého deníku, který jsem si na táboře u říčky Libochůvky nedaleko Říkonína vedl. Pro osvětlení – Sdružení přátel Jaroslava Foglara mělo v letech 1991 – 1993 rubriku v televizním pořadu OÁZA brněnské české televize. Zde informovalo o své činnosti a zejména organizovalo pro děti korespondenční vědomostní a znalostní soutěž s Bobří stopou. Této soutěže

Každé setkání s pamětníkem dávných časů, kdy Jaroslav Foglar působil v redakcích Mladého hlasatele, Správného kluka, Junáka a Vpředu je pro nás, kteří ty časy nezažili,…

Bobří stopou směle jdem, chceme být všem příkladem! Tak zní heslo hnutí Bobří stopu, které existuje v rámci Sdružení přátel Jaroslava Foglara již přes deset let. Významné výročí nabízí možnost určité rekapitulace a připomínky dějů minulých. Tak tedy – Hnutí Bobří stopou vzniklo zejména díky kontaktům tehdejšího vedení (zvláště Karla Janského – Delfína, Jirky Punčocháře a Miloše Vraspíra) s brněnským studiem České televize a moravským deníkem Rovnost…

Nejen mezi trampy proslavený tzv. „Kubátův zákon“, od jehož vyhlášení uplynulo právě 71 let, je o to více vzpomínán, o co méně je známo jeho přesné znění.
Přinášíme tedy plný text v závěru článku.
Dříve si však alespoň velmi stručně připomeňme, o co vlastně jde.

Osmisvazkovou „Encyklopedii československé mládeže pro školu a dům“ vydalo postupně ve 20. a 30. letech minulého století nakladatelství Josef Elstner (díly I-II), později nakladatelství Plamja (díly III-VIII). O skautingu se píše ve IV. svazku vydaném v roce 1932. Přečtětě si krátkou citaci:

Alvarez potřebuje jen statečné a silné aneb Po stopách Alvareze po třech staletích a ještě po šedesáti letech „… I zadupali koně divocí po trávě nad hrobem mým a zaržáli píseň života a svobody a ze spánku mého věčného mne probudili!“ Letos je to opravdu již celých šedesát let, co zadupali koně divocí nad hrobem statečného Alvareze umučeného před staletími společně se svými druhy v daleké zemi Aztéků na obětním kameni boha Slunce. Kraj Sluneční zátoky by o tom mohl dlouho vyprávět, a ani bychom k tomu nemuseli zvát překladatele, neboť to jsme pro změnu již u nás doma na červencové Sázavě minulého století. Na úplný začátek, nenápadný ale tajemný, si však musíme zaběhnout na jeden mokře zasněžený březnový oddílový nástup u Prahy. Že je to nějak zmatené – že tomu nerozumíte? Vydejme se tedy pro pochopení alespoň krátce i my „Po stopách Alvareze“. Tedy – po stopách stejnojmenné dlouhodobé hry, která se zrodila v hlavě Jaroslava Foglara pro několikatýdenní zábavu několika chlapců pražské skautské Dvojky… a která dala podnět pro tisíce jeho pozdějších následovníků, kteří v průběhu řady desetiletí nejspíš se stejným nadšením a očekáváním promýšleli a promýšlejí celoroční, celotáborové a jiné dlouhodobé oddílové hry. Vše tedy začalo na nedělní výpravě pražské Dvojky 8. března 1942 u Milíčova při oddílovém nástupu …

V Ještěrčích jámách 10. února 2002 Vážený a milý Jestřábe, píšu Ti, tak jako obvykle na začátku roku. Dnes ovšem můj dopis bude jiný, nebude obsahovat ofrankovanou a nadepsanou obálku, tak jak jsem to vždy dělával, abych Ti ulehčil práci s odesláním Tvého hromadného dopisu. Pamatuješ, jak jsem Ti jednou poslal dopis psaný červenou páskou na stroji? A stejně tak i nadepsanou obálku? Ty jsi tenkrát ten můj dopis odložil a po čase jsi mi napsal, že pošta nepřijímá dopisy s adresou nadepsanou červeně. Tak jsi na tu obálku nad moje červené písmo napsal svým strojem moji adresu. Mám ji dodnes schovanou, stejně jako všechny dopisy a pozdravy od Tebe. Tenhle dopis bude jiný – nebude krátký…

Pro všechny zájemce o dílo Jaroslava Foglara jsou patrně v současné době jistě nejzajímavější tiskoviny Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Za celou svoji již více než desetiletou existenci jich vydalo mnoho. Na prvním místě je nutno jmenovat „velký“ Zpravodaj Sdružení přátel Jaroslava Foglara, který vycházel v letech 1991 – 1998. Vyšlo celkem 30 čísel se značným množstvím zajímavostí, článků a informací o našem oblíbeném spisovateli. A protože tento Zpravodaj je již uzavřenou kapitolou v historii SPJF…