Záhady, tajemno

Hudební skupina Monkey Business projíždí naší republikou a hledá během svého turné Stínadla. Turné se totiž jmenuje Where was Stínadla situated, Foglar?, což v českém překladu znamená Kam jsi umístil Stínadla, Foglare?

Kdyby mrzlo až praštělo, moc by se nám to také nelíbilo. Zatím se však teplota na teploměru vyšplhala nad třicítku a my si to uháněli autobusem z Mladé Boleslavi do Libáně, městečka kousek od Jičína. Samo o sobě by nás tam s Hvězdářem nic netáhlo, kdybychom nevěděli, že sousední obcí, která na Libáň navazuje, jsou

Jako každý rok, už po několik let, i letos 17. prosince mezi 17.00 – 21.00 hodinou mnoho oken našich domů i bytů ozdobí lampion či svíčka na podporu myšlenek míru, ušlechtilosti a nenásilí.Tento tzv. Večer světel je vzpomínkou na Foglarovu stínadelskou trilogii (Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta), především však na jeho kreslený seriál Rychlé šípy, který se poprvé objevil na stránkách legendárního dětského časopisu Mladý Hlasatel právě 17. 12. 1938, nejen pro Sdružení Žlutého kvítku, které se hlásí k těmto myšlenkám, ale i pro organizace jako Junák, Pionýr, ČTU, Sokol, atd. Mnohým se parta pěti kluků, kteří společně prožívají různá dobrodružství, stala symbolem pravého kamarádství. Večer světel je v románové trilogii představen jako památka na manifestaci (rozsvíceným lampionem v okně) kluků a holek za prosazení místa na hry.

Tehdy před mnoha a mnoha lety zvonily v Praze zvony naposledy. Lidé se se svými zvony s pláčem loučili. Druhý den přišli vojáci, zvony strhli a odvezli k roztavení. Zvonovina – jinak slitina mědi a cínu – byla vhodným materiálem pro výrobu zbraní. Od těch dob pražští vontové ale i pátrači a další společenství vzpomínají různým způsobem dávné památky.
Až půjdete 27. září Prahou nebo i jiným městem a uslyšíte v podvečerním tichu Dunivou Kateřinu nebo Zlatou Svatou, zastavte se na chvíli a smekněte. Vzpomeňte dávné

a do tmy tiše hledím. Že by mi bylo obzvlášť veselo, říci se nedá, ikdyž kdo chce, za vším Rychlé šípy hledá. Že se říká, „plantážníku“ vím já přec, ač zdá se, ano, vypadá to jako klec. Není to klec kovová, ani žádná věc fórová. A tak tu sedím a přemýšlím, jak Jestřáb s plnicím perem svým. Ne z Kajetánky to není, vždyť to místo, na kterém sedím pro mnohé foglarovce upadlo v zapomnění. A přec tu sedím a ťukám do počítače řádky tyto, jsem unaven, jsou povodně, zvládneme to!

Před časem se na těchto stránkách objevil zajímavý článek – vzkaz: „Dívčí Vontská Organizace posílá vzkaz„. Několik čtenářů na informace o založení Dívčí Vontské Organizace a předešlé články: „Mizí vontské stopy?“ a „MY JSME TADY TAKY!“ reagovalo názory, dotazy… Bohoušek se tedy rozhodl, že se pokusí kontaktovat zastupce/zastupkyně Dívčí Vontské Organizace a vyzvědět nějaké to tajemství. Pokud tedy máte nějaký dotaz na toto dívčí vontské uskupení, napište…

„Stará zvonice strašidelně ční do temného nebe. Stoupám po jejích dřevěných schodech a vzduchem se rozléhá zlověstný skřípot. Mými kroky se rozvířil stoletý prach, snad celé roky se poklidně snášející na vše okolo. Pohlcuje mne tma a vlastní myšlenky o tom, co se tady dříve odehrálo. Možná se to již nikdy nikdo nedozví, možná to někdo vyhrabe ze stoletého prachu zapomnění. Někdo, kdo…“

Netrvalo to dlouho a již je tu druhý záhadný e-mailový vzkaz. Současná stínadelská tajemství se rozrůstají a možná už někteří tuší, že v spodním patře Stínadel se začíná něco dít.

„Mirek s Jarkou hledí s úžasen na tři děvčata zvláštních rázných typů. Jedna dívka přibíhá k Rejholcovi a drží v ruce – – ježka v kleci!!“
Tajemství Velkého Vonta – Jaroslav Foglar

Včera jsme při výpravě ve Stínadlech zjistily, že mizí vontské stopy. Jistý vontský vzkaz na okapu byl během tří dní smazán a ztrácí se i další indicie. Je zajímavé, že se tak stalo poté, co jsme začaly své dosti nadějné pátrání. Není také bez významu, že jistá internetová stránka…